On zázračným studentem
Harold je coby naivní nováček na univerzitě posedlý touhou stát se obdivovaným hrdinou společenských událostí i sportovních klání, ale daří se mu pravý opak. Stává se jen předmětem posměchu. Snad v žádném jiném filmu nepřivádí režisér svého Harolda až k hranici ještě únosného lidského ponížení. Zpět k výšinám osvobozujícího triumfu jej kromě studentského plesu, kde poprvé přestává být hloupě směšným panákem, přivádí sekvence závěrečného fotbalového zápasu. Zde Lloyd mistrovsky balancuje komično s patosem. V konečném vyznění se také (pro něj nezvykle) objevuje určitý společensko-kritický tón. V průběhu 20. let totiž vše, co bylo spojeno se studentským životem, včetně sportovních zápasů univerzit, prožívalo vrchol snobské mánie veřejnosti, vedoucí až k masově bezduchým imitacím.
